1. Baníkovci

Ačkoli to bude znít všelijak, největším postrachem města se čas od času stávají místní fotbaloví fanoušci. Teď nemluvím o spořádaných tatíncích od rodin, kteří na sebe jednou za čas navlečou fotbalový dres a vyrazí fandit do hospody, ale o pravých a nefalšovaných ostravských „hooligans“.

Jsou agresivní, vulgární, ozbrojení vším možným a někteří velmi omezení. Taková opačná verze Blanických rytířů, kteří pokaždé, co přijde jejich čas, vylezou bůhví odkud, ucpou veškerá dopravní spojení a pokud má člověk náhodou tu smůlu, že s nimi musí jet domů, může jen tiše sedět, pozorovat jak si leští hlavy a doufat, že to přežije ve zdraví.

2. Neonacisté

Vzhledem k početné romské menšině je Ostrava oblíbenou destinací, nebo ještě hůř – bydlištěm neonacistů. Není žádným překvapením, že mnohdy pocházejí ze stejné skupiny jako tzv. Baníkovci. Mluví stejně, vypadají stejně, pohybují se ve skupinách a všechno živé před nimi prchá. Neonacismus je samozřejmě velkým a ožehavým problémem po celé naší republice, v Ostravě má však tolik příznivců a lidí, kteří ho tiše schvalují, že z toho až mrazí.

Foto: Boris Renner, Ostravaci.cz

3. Nepřizpůsobiví Romové

Každá mince má dvě strany – nejinak je tomu v případě místních projevů rasismu a extremismu. Ostrava Mariánské Hory, Vítkovice, Ostrava – Přívoz. V těchto lokalitách najdete nejvíc špíny, polorozbořených domů, kapsářů a ušmudlaných dětí potulujících se bezcílně sem a tam. Nebo dětí, oblečených od hlavy až k patě ve značkovém, s jointem v ruce. Je to absurdní a neřešitelný problém. I když se musím zastat města, které se opravdu snaží a dělá pro ně první poslední. Čeho je mi opravdu líto – to jsou Vítkovice. Na jednu stranu jeden z nejhezčích a nejstarších obvodů Ostravy se spoustou industriálních památek a cihlových domů, které by mohly být z fleku zařazeny do seznamu UNESCO, na stranu druhou romské ghetto.

4. Doprava

Pendolínu, o němž s láskou zpívá Jaromír Nohavica v písni Ladovská zima, „zamrzaju CDromy“, ostatní vlaky mají občas dost velká zpoždění a Českým drahám je to pravděpodobně „šumák“. Což pije krev všem, kteří se po týdnu intenzivního studia vrací domů. Kdo nezažil ten sladkobolný pocit , že už bude za chvíli spát ve SVÉ posteli a sedět na SVÉM záchodě, nikdy nepochopí.O frustraci studentů z dlouhého cestování vypovídá příběh o radikálním řešení jednoho studenta psychologie, který po dvouhodinovém čekání obsadil záchod a ve jménu hesla Se..ou oni na mě, se..u já na ně, vykonal potřebu přímo na koleje vlakového nástupiště (skryt v útrobách vlaku). Údajně to pro něj mělo „terapeutický význam“.

Co se týče příměstské dopravy, má slavná Stodolní ulice i svá úskalí, o čemž by mohli vyprávět téměř všichni řidiči tramvají, kteří noc co noc vozí opilé, hlučné a často i zvracející milovníky noční zábavy. Uklízet interiér takového vozu není žádný med a někteří to preventivně nedělají. To se to pak ráno v tramvaji učí na zkoušku!

Foto: Boris Renner, Ostravaci.cz

5. Jídlo v menze

Samozřejmě je velké procento lidí, kterým tento způsob stravování vyhovuje, ale věřte mi, dohnaly je k tomu nepříznivé okolnosti. Ostatní to raději „vydrží až domů“ NEBO „zajdou do hospody na polívku“ NEBO navštíví stokrát proklínané McDonald’s. Největším překvapením ostravských jídelen jsou tzv. čínské nudle s nějakým dalším vznosným přívlastkem, pod kterým se schovávají obyčejné špagety polité UHO omáčkou. Za to by se měly sekat ruce. Milí přespolní, pokud chcete radu na závěr – místním stravovacím zařízením se raději vyhněte obloukem.

Andrea Žáková